9. den - Tarzan
Dobré ráno, hlásíme se z dalšího táborového dne. Ráno jsme posnídali domácí buchtu s broskvemi, kterou nám den předem upekli naši kuchaříčci, (že by návrat k Ratatouille?) Kdepak - poklidili jsme chaloupky, protože pan hlavní vedoucí nám včera řekl, že bodování bude odteď mnohem přísnější, než doposud. A že jsme to pocítili, i ti nejpořádnější z nás dostali dnes devět bodů místo zajeté desítky. To bude ten prach pod postelí a za skříňkami… a u některých expertů i nedojedené rohlíky na chatkách.
Ráno nás čekala rozcvička s Tarzanem. Hurá! jedna z prvních rozcviček tábora! Po pár dnech deště k nám totiž dorazil mráz, takže ve velkém vybalujeme poslední čisté mikiny, bundy a dlouhé ponožky. Takže jsme se příjemně rozehřáli a šup na hru. Ale pak nastal malilinkatý problém - když se nikdo nedíval, Tarzana uštknul had a tím pádem nemohl používat jednu ruku, dokud se neuzdraví. A stejně tak my, nesměli jsme až do oběda používat jednu ruku. Programové nás teda pěkně dostaly. Hry v táboře jsme si tak měli vymyslet sami se specializací pro jednoruké. A pak jsme z nich udělali soutěžní okruh. Některé oddíly se specializovaly na hlavolamy, a někteří zase využívali zbylé nohy a ruce. To byste se divili, jak rafinované hry jsou schopné vaše ratolesti vymyslet. Vymyslet bodovací systém platný pro všechny oddíly (ve druhém oddílu máme jiný počet dětiček než ve zbylých oddílech) zbylo ovšem na našich zběhlých oddílácích, kteří na vymyšlených stanovištích zůstali a bodovali ostatní.
Legrace bylo dost, a u oběda jsme už mohli používat obě ruce - bodejť by ne, měli jsme vynikající sladkou rajskou s těstovinami a masovými koulemi. To bychom si jako jednorucí nemohli přece užít. A jak bychom si jinak umyli ešusy?
Přišel poledňáček. A všichni jsme se těšili na odpolední program. Měli jsme se totiž vydat do nedalekého Stodu. A to znamená obchody a nákupy. Upřímně - paní kiosková z nás letos úplně radost nemá, protože jsme si u ní zatím nekoupili jediného nanuka, takže nám zbylo dost z kapesného. Cukrárna, Penny a všemi milovaný Coop (kde jsou bonbony sladší a chipsy chutnější než kde jinde) byly dost silnou motivací pro ostrou chůzi polem nepolem, blátem neblátem. Ušli jsme bezmála čtyři kilometry, než jsme se dostali do civilizace a mohli jsme si pokoupit na co jsme měli zrovna chuť. Procházka to byla vydatná, ale na druhou stranu jsme se báječně zahřáli a na zimu nebylo ani pomyšlení. Cestu provázely zajímavé výhledy a jiné kuriozity (jako třeba dveře v prvním patře bez schodů - jen se podívejte do fotogalerie!) Dorazili jsme, byl uvařený slaďoučký čajík na zahřátí, v jídelně bylo zatopeno v kamnech, takže i po vychladnutí jsme byli v teplíčku.
Už jsme se těšili na večeři a večerní poštu. Dostali jsme studentský řízek s bramborovou kaší (další z klasik táborového jídelníčku) a šup na nástup. Ano, dnes žádná vybíjená, žádné pexeso. Procházka nás tak zmohla, že nám to snad ani nebylo líto. Rozdali jsme vaše psaníčka a pohledy (schválně - kdo z vás píše dopisy psace a kdo tiskace?), pár úsměvů navrch, a celí unavení jsme si už jen zvládli vyčistit zuby a zalézt do spacáčků.
Moc na Vás myslíme a neobávejte se, přijdeme hned. (Když už zvládneme i tu štreku do Stodu.)
Zítra se Vám zase ozveme, bude nás čekat jedna z novějších Disney pohádek - Coco.
Za všechny táborníky
Lůca