10. den - Coco
Dobré ráno drazí rodičové! Předem se moc omluvenkujeme, že jsme Vám včera nestihli podat report a přidáváme ho až dnes. Ale všechno má své důvody.
Vstali jsme časně z rána, vždyť už to znáte lépe než my. Vyčistit zuby, ustlat spacáčky, přerovnat zbylá trička ve skříňkách, zamést drobečky ze sušenek a pádit na snídani. Dneska jsme měli sýrovou pomazánku a čajdu. Zlatý standard. Ráno nám dokonce vylezlo sluníčko, což skvěle doplňovalo mexickou atmosféru. Dopoledne jsme si trochu zablbli v táboře. Stálo před námi deset miniher a na ty jsme měli vyslat vždy jednoho z oddílu, aby se v ní utkal s ostatními. (Například jsme vysílali toho, kdo má největší plíce, nejsilnější nohy a ruce, toho, kdo si umí zapamatovat co nejvíc, a dokonce i největší milovníky limonád, nebo největší jedlíky.) Desátou hrou jsme ale neskončili. Ty samé disciplíny byly připravené i pro naše vedoucí, a my jsme na ně sázeli. Museli jsme to opravdu všechno pečlivě promyslet, vedoucí dokázali svými výkony docela překvapit. Ale nemyslíme si, že by se z nás stali za jedno dopoledne profi sázkaři, některé oddíly na tom skončily dost bídně.
Byl čas oběda - bombastické plněné knedlíky uzeným, zelí a cibulka. Po vydatném obědě vydatný poledňák, a že přišel vhod. Odpoledne už jsme vesele ťapkali do lesíka za pilu. Měli jsme vyplnit tabulku s obrázky, abychom se dostali do říše mrtvých. Po jednom jsme vybíhali za oddílákem, vylosovali jsme si obrázek z obálky, zapamatovali jsme si ho, běželi k vyplněné tabulce s jeho správným umístěním, přečetli si souřadnice, a rychle běželi zpátky k oddílu, abychom to nějak dali dohromady. Zní to komplikovaně? Ani v nejmenším. Sfoukli jsme to levou zadní tak rychle, že nebylo po třičtvrtě hodince co dělat.
Tak jsme se vydali zase zpátky. Zařadili jsme docela solidní rychlost - všichni totiž věděli co nás večer čeká. TÁBORÁK! Takže kdo po cestě našel nějaké sympatické větve, bral je hnedka s sebou. Samozřejmě není dobrý nápad se hned po sportovní aktivitě zatláskat buřtem, takže pořádnou večeři jsme ani neměli v plánu přeskočit. Ještě aby ano - byly pro nás připravené táborové špagety. Ty nejsou ani boloňéze, ani karboňára, ani alio olio, ani jen tak s kečupem. To jsou prostě ty naše, a nemohli jsme si je nechat ujít!
Rychlý večerní nástup, porozdávali jsme poštu, předali balíčky, popřáli oslavencům…a pak se převléct a šup k ohni. Jen si to představte. Praskání ohně, syčení špekáčků, kytarové brnkání, no táborák jak z filmu. Naši pravidelní táborníci už ví, co se většinou po opékačce děje…je to hlodavcova noční hra. To je taky důvod, proč jsme se neozvali. Vysílali jsme skupinky odvážlivců na stezku mrtvých. Z lesa se ozývalo všelicos - smích, křik, jekot, hlasité zpívání..ale shodli jsme se na tom, že trocha něžné hrůzy nikomu neuškodí. Jen se podívejte na fotky, jak nám to slušelo, vypadali jsme opravdu jak z toho filmu. Zvládli jsme to všichni, nikdo se neztratil, a v pořádku jsme se zase vrátili do svých pelíšků.
Byli jsme tak unavení, že jsme už neměli ani náladu na žádné lumpačiny.
Ještě se Vám dneska ozveme, za celý tým táborníků
Lůca