11. den
Buuudíííčeeek!
Podesáté jsme po ránu slyšeli naši oblíbenou frázi a podesáté jsme se udivili nad hlasovými dispozicemi našich oddíláků. Celí natěšení vylezli ze spacáčků, abychom zjistili, že nám naši vrchní kuchaři přichystali kafíčko s buchtou nápadně podobnu bábovce. To jste měli cítit tu vůni večer před tím, než jsme tuhle sladkou bombičku dostali až pod nosíky.
Dokonale jsme vypídili naše obydlíčka, srovnali si zbylá trička ve skříňkách, zametli, přerovnali botičky na teráskách – a světe podiv se, žádná žlutá ani čevená karta za špatný úklid dnes nepadla! Jde do tuhého. Všichni totiž touží po posledním fešném výstřelku lomíčkovské kolekce (rozumějte po táborovém červeném tričku, ve kterých jste mohli zahlídnout všechny vedoucí), který je k dostání mimochodem i za nejnaklizenější chatku.
Ani jsme nemrkli a už jsme stáli na nástupu. Dnes jsme pomáhali s kouzly Dr. Strange. Zůstali jsme v táboře. Různě na chatkách byly rozmístěná kouzla a zaklínadla – my jsme se je naučili i se správnými gesty, a že nám to šlo! Ano, bylo to na čas. Ještě před polednem jsme byli hotoví. A posléze rozčarovaní z oběda. Takové knedle plněné masem se zelím svět neviděl. A ten poledňáček… zamastili jsme karty, napletli si copánky, využili jsme sluníčka a opalovali se na dekách a povídali… (šušká se, že zítra bude prý táborák!)
Svižným krokem, celý odpočatí, jsme vyrazili do zbrusu nového lesíka za pískovnou. Měli jsme se – samozřejmě v rámci Avengerského výcviku – naučit krást. Zcela nepozorovaně jsme se museli proplížit až k vedoucím a čmajznout jim kolíček. Šlo nám to rychle, hladce, nenápadně, až jsme překvapili naše programové. Inu, procházka to byla pěkná. A byli jsme tak šikovní, že jsme zvládli i dvě vybiky a partičku pexesa. Každý oddíl si myslí, že dopadl dobře, ale nikdo si zdaleka není jist – výsledky si totiž vedoucí drží pod pokličkou a drží nás ode dneška napjaté jak kšandy.
Po takovém náročném kradení, vybíjení, přehazování, a hledání dvojiček nám vskutku vyhládlo. Naštěstí na nás čekaly žůžo labůžo zapečené brambory.
Pak už jenom večerní nástup, a minihra s nápovědou – plameňák. Hádáte správně, drazí rodičové! Dnešní večerní soutěž spočívala ve stoji na jedné noze. Rozdali jsme si dopísky, balíčky a pozdravy od Vás.
Tak snad šuškanda nebyla jenom kec, a zítra si opravdu zazpíváme si Okoř při vůni spalujícího se, praskajícího dřeva, a upečeme buřtíky. Ten konec je plný napětí a překvapení. A jo! Konec! Už jenom párkrát se vyspíme a budete nás zase přeučovat z ešusů zpátky na talíře.
Tak se zatím mějte a držte nám palce!