Den 7.
Ahooj!
Představte si to krásné ráno…. ležíte ve vyhřátém spacáku, v chatce kolem Vás ještě všichni chrní a tiše oddechují. Oknem prostupují dovnitř sluneční paprsky a břízky kolem tábora monotónně ševelí listy. A do té krásy……. BUUUUDÍÍÍÍÍÍÍÍÍČÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉK !!!!!! NÁÁÁÁÁSTUP NA ROZCVIČKUUUUUUUU !!!!! Šokem nám víčka vystřelila jak rolety a pyžama se nám vyhrnula až pod bradu. No to snad nééé, už zase? Včera nás rozcvičkou prověřila Irča a několik z nás to skoro nerozdýchalo, kdo to řval dnes?? Pár odvážlivců s lehkým vrznutím pootevřelo dveře od chatky, aby zjistilo, komu ten hlas patřil. S děsem je zase rychle přibouchli. Uprostřed tábora stál více jak dvoumetrový Eschli ve sportovním úboru. Pokud nás včera tak zničila Irči rozcvička, co s námi udělá pak ranní cvičení pod taktovkou vedoucího druhého oddílu? Jatka a masakr se nekonaly. K překvapení všech Eschli zvolil mnohem rafinovanější způsob a všichni jsme se probudili a protáhli u Ptačího tance jako ta malá kuřátka. Žádný runnování ani slidování jako s Irenkou, jak by řekl Šíša. Prostě po-ho-dič-ka :)))
Následovala hygiena a náš den naplno nastartoval koblížek s marmeládou a kakalíčko (výraz není náhodný, všichni víme, jak náplň našich bříšek tento lahodný nápoj dokáže popostrčit směrem k…. dolů). A pak jsme se vydali po stopách Jesseho Jamese. Chudák Jesse a jeho bratr Frank přehodnotili svůj dosavadní život zločinců, když jim banda Roberta Forda začla šlapat na paty. Obrátili se na nás o pomoc. Zašifrovali svojí zprávu do morseovky a protáhli nás přes několik stanovišť až úplně nad Lom. Je pravda, že jsme se dneska museli fakt kvalitně rozcvičit, protože nic nám nezabránilo, abychom s přehledem vyběhli asi 150 schodů přímo nad Lom, kde jsme se divoce rozpovídali o našich čerstvých zprávách o onom tak diskutovaném kovbojovi. Bohužel ani naše stodesetiprocentní nasazení, které vyústilo ošklivým výronem kotníku MiniVaciho, nestačilo na záchranu Jesseho Jamese. Tomu zbabělci Robertu Fordovi se nějakým záhadným způsobem podařilo odhalit naši šifru a Jesseho Jamese zastřelit. Frankovi se naštěstí podařilo uniknout.
Tato smutná zpráva nás velice zasáhla. Nejvíc zdrcený vypadal MiniVaci. Je to zkrátka citlivý chlap…. (Nebo to bylo snad něčím jiným?? J) Každopádně taková legenda, jako je Jesse James, si zaslouží uznání a důstojný pohřeb. No a proto, že každá sranda něco stojí, jsme se potřebovali v krátké době dostat k pořádnému balíku peněz. V místní bance již nějakou dobu visela odměna pro toho, kdo by vrátil peníze, které zde uloupil Butch Cassidy. Dokonalá šance, jak se napakovat. Neváhali jsme ani minutu a vydali jsme se okrást tohoto vyhlášeného pistolníka a bankovního lupiče divokého západu. Vzduch se jen tetelil, když jsme se vloupávali do jeho tajné skrýše. Slepí hlídači strážili ukradené dolary a my jsme se museli připlížit a nepozorovaně je ukrást. Nástrojem k úspěchu byla hbitost, mrštnost a především důvtip. Když už jsme u toho důvtipu, za některé zlodějské akcičky by se nestyděli ani scénáristi Mission Impossible 5.
Peníze jsme bance v pořádku vrátili i s úroky. Z utržené odměny jsme uspořádali letošní první diskotéku a … pohřeb. Až dlouho po setmění jsme se odebrali uctít památku Jesseho Jamese. Smuteční obřad vedl Frank James a odehrával se v prostorách zatopeného Lomu jen za svitu loučí. Na památku jsme mu každý do hrobu hodili jeden dolar… budiž ti země lehká Jesse.
Po takovém celodenním dobrodružství o životě jednoho pistolníka divokého západu jsme vypadali a taky že byli dosti unaveni. Dohrály poslední písně, a my se spokojeně, s vyčištěnými zuby, uchýlili do chatek a šup do pelíšků.
Tak se krásně vyspěte, nechte si zdát západně divoké sny a zase zítra!