7.den
Krásný večer naši milí rodičové a domácí vyšetřovatelé!
Byl to jenom jeden den bez zprávy, ale věřím, že už jste se na nás těšili. Včerejšek se od předvčerejšku opravdu moc nelišil, snad jen v jídelníčku. Což mě přivádí na myšlenku, že jsme dneska snídali slaďoučkou buchtu. Kam se hrabou Kouzla králů na kouzla našich pekařo-kuchařů. K tomu samozřejmě kakao, aby se líp kaka…vstávalo.
Naše nástupy začínají být trochu ucourané, takže chvíli trvalo, než jsme se dostali z výletového nastavení zpátky do celotáborovky. Navíc jsme zase ráno měli londýnské počasí, což nás taky trochu pozdrželo. Byla taky parádní rozcvička do rytmů Káji Gotta a jeho včelky Máji, kterou si vzaly na paškál naše sličné předcvičovatelky Laura, Niky a Míša. A bylo čas vyrazit. Nejdřív to vypadalo, že si snad dáváme další malý okruh, ale za přemostěnou louží u zastřešené lavičky nás zastavila programová, ať si tam rozděláme sezení. Nastalo rozpačité ticho, když jsme se dozvěděli o tajemné kódované zprávě, kterou nám někdo nechal v kanceláři. Že už by přišel čas šifer..? Jak ta morseovka vlastně byla? Akát, blýskavice.. cipísek, dobromysl, elektrolýza… ne to tam fakt nebylo. Jejda. Někteří z nás jsou samozřejmě trénovaní od minulých let, a bylo znát kdo. Mezi prvními a posledními třemi oddíly byl totiž docela rozdíl. Ve zprávě jsme se dozvěděli o zmizení našich Watsonů, které jsme se vydali hledat. Takže hned po dekódování zprávy jsme běželi nahoru k rozcestí, kde jsme v lese hledali poschovávané Watsony. Když jsme je našli, ukázali nám znak takového divného M. Že je to jediný předmět doličný, který strhli padouchovi z kabátu. Podezřelé…
Odpoledne už bylo trochu volnější. Program byl totiž naruby. Hráli naši vedoucí, a my jsme je chytali v kapičkách a sestřelovali při sběru papírků. Kdo by to byl čekal, že taková hloupost, jako je prohození rolí vykouzlí takové radosti, místy trochu škodolibé. Nebojte se, oddíláci nám to dají ještě sežrat (vyjímečně mluvím za program). Poslali jsme tam ještě jednu vybiku s pexesem, a už jsme slyšeli zvukovou zkoušku zapojené aparatury. A co bývá k večeři, když je dýza? Housky!
Trsali jsme dokud jsme mohli, styděli se u volenek, ploužili jsme se, skákali, trochu tančili a trochu zpívali. Pak už hrálo ‘když jde malý bobr spát’ což je tradiční ukončovák. Zítra se budeme víc pídit po tom tajemném M.. zůstaňte s námi.