11.den
Dobré ráno naši drazí domácí detektivové!
Ozýváme se až ráno a to z dobrého důvodu. Včera večer jsme si totiž dali ten pravý plnotučný táborák se vším všudy, jen na kytary letos nedošlo. Naši dvorní muzikanti totiž nemají prstíčky úplně v kondici, jak jsme zjistili při soukromých zkouškách.
Takže - včera jsme posnídali medové kroužky nebo čokoládové kuličky s mlékem. Uklidili jsme v chatičkách a šup šup něco už dělat. Rozhoduje každý bod i bezvýznamné plus, takže všichni v oddíle makají o sto šest. Ráno jsme obdrželi naléhavou zprávu od klenotníka, kterému nějací lumpové vykradli trezor. Někteří zlodějíčci ale nemají pro strach uděláno, a když se za nimi klenotník rozběhl, všechno zlato po cestě naházeli do vody. Stejně jsme věděli kdo za tím stojí, takže chytat tyhle malé rybičky nemělo cenu. Tak jsme aspoň pomohli zoufalému klenotníkovi a zlato mu z vody vytáhli. Brouzdali jsme se v mělké části lomu a lovili zlaté kamínky odlišné váhy. Kdo nalovil váhově nejvíce, vyhrál.
K obědu nás čekala táborová čína s přísně tajným receptem. A jak už je zvykem v posledních dnech, potom poledňák a další milé otravování místních dovolenkářů. Myslím, že nás mají po dnešku trochu plné zuby, ale pro ně je to stejný zážitek jako pro nás. Cinkli jsme pár drobáků paní v Kiosku a už jsme si to klusali do tábora.
Odpoledne jsme luštili přepadení vlaku. Měli jsme čtyři hlavní podezřelé. A naším úkolem bylo prověřit správnost jejich výpovědí skrz dvacet lidí v jejich okolí. Zkrátka investigativní pátrání. Sherlock nám v tomhle už docela věří. A moc dobře pozoruje ty nejlepší, nejrychlejší a nejkvalitnější z nás, aby je mohl ocenit vysokým bodováním.
Na večeři byly francouzské brambory. Každý si dal po trošce, aby mu ještě zbylo místo na buřta. Naši chlapi dávali dohromady dřevo (teda..snažili se. Nebýt Maxíka, lámou a řežou tam to dřevo ještě dneska ráno.) Začali jsme opékat, akorát nám do toho začalo trochu krápat. To nevadí, nejsme přece z cukru. Postupem času jsme posílali nejmladší členy týmu spát, respektive, chodili už sami. Hřáli jsme se u ohně dlouho, vydrželi opravdoví držáci, nebo věční dotazovatelé typu “A bude dneska bobřík?” a “Bude dneska stezka odvahy?” a “Tak, bude něco?”, kteří nechtěli o nic přijít. Ještě ten večer se znenadání objevil Ten, který za tím vším stojí. Sherlockův úhlavní nepřítel, který nás rád tahá za nos a má na svědomí snad všechny tyhle malé případy. Ten, co nám zanechává všude znak písmene “M”. Samotný Moriarty. Přišel nás varovat, ať okamžitě po něm přestaneme slídit, jinak to zle dopadne. Teda, parádní divadlo. Akorát někteří brbrali, proč jako není bobřík, protože každý rok po táboráku prostě byl. (pozn. red:: nevýhodou programového vedoucího je to, že vám nikdo nic nevěří. A když řeknete “Ne, dneska bojovka nebude”, tak vám to nikdo nezbaští, protože mlžíte ohledně programu docela pravidelně v rámci dobrého a kvalitního vývoje hry. A myslí si, že na ně používáte obrácenou psychologii) Takže někteří experti nám doopravdy šli spát v teplácích ve sladké naději, že je někdo ještě vytáhne z postele. To jste měli vidět to vypískání. To akorát naše robátka ještě nevědí, že jsme je po Sherlockovsku vypekli. Proto se zítra také možná ozveme až ráno. Budeme zocelovat odvahy.
Přejeme vám krásný zbytek dne. Máme trochu londýnské počasí, ale to není nic, s čím bychom si neporadili.
Za táborníky Lůca