LDT CHEBÁCI

Dobré ráno šerifové!

Dnes si budoucí kovbojové zažili krutý ranní výcvik v podobě běhu po našem Divokém západě. Následovala vydatná snídaně, kde se naši kovbojové nasytili rohlíkem s máslem a pořádnou porcí zeleniny, která nám dodala potřebnou energii na předposlední den výcviku.

Po přísně hlídaném úklidu pod dozorem šerifů následovalo dojení. Ne, nepřepsali jsme se. Prostě jsme podojili krávu! Úkolem dětí bylo získat co nejvíce mléčných pitíček pro svůj tým a následně si všichni vypili to, co si podojili. Nebojte, dostalo se na každého. Píši to hlavně proto, že se nám rozmohl kotníkový mor, kvůli kterému je skoro každý tým oslaben o minimálně jednoho člena. Týmová hra se ale ukázala a všichni si dokázali vybojovat mlíčko i pro své choré.

Uff, konečně oběd. Snaživci si po pořádném dojení ještě uklidili chatky, aby si vybojovali trička za nejlepší úklid. Ti, kteří to měli takzvaně "na kordu" , se zabavili pálkami a míčky na pinčes. Ani dnes kuchaři nezaháleli a na čas nám uklohnili bramborovou polévku a guláš s těstovinou. Hned, jak jsme se olízali po výborném obědě a služba mákla na úklidu, dali jsme si westernovského dvacijáše. Prostě jsme si na hoďku dáchli.

Následovalo posilnění přesnídávkou a hurá na další hru. Téma dnešního odpoledne bylo "Opakování je matka moudrosti". Myslíte, že jsme začali týmově hrát a zapamatovali si okolí tábora? Přesně tak. Abychom si to ověřili, poslali jsme je na krátkou výpravu v okolí tábora a bandité si pro ně po cestě připravili stanoviště, kde si v krásném počasí trošku protáhli všechny své svaly.

Po návratu z výpravy jsme se posilnili večeří. Kuchaři měli vařečky proklatě nízko. Kovbojové dostali na výběr. Za a) párky, b) řízky. No co asi vyhrálo? No to je asi jedno. Když jsme zdlábli všechno maso v trojobalu, pustili jsme se do posledního zápasu ve vybíjené, chodili na dřevo a vyzvedli svou předposlední poštu.

Mezitím naši šerifové rozdělali oheň míru a všichni jsme se se jako správní táborníci sešli u táborového ohně. Šerifové Glady s Lůcou dorazili k táboráku s kytarami a hráli písně, které všichni dobře znají. Kovbojové sice byli nasycení výbornou večeří ale co by to bylo za táborák, kdyby se neopekl nějaký ten buřtík. Svou kulturní vložku vsunul Oňa Gladavský s Davidem Fikezjem, kteří si pro nás připravili děsivý příběh o bílé rukavici na táboře.

Dnešní den byl nejlepší v tom, že jediná slza, která ukápla byla pouze dojetím a štěstím, že jsme se sešli všichni u ohně jako jeden velký tým.