2. den
Vstávání do (pro vás) pracovního týdne začalo příjemně, když se po několika nočních deštících pročistil vzduch a pofukoval lehký vítr. Z chatek jsme vylezli celkem svižně, i když jsme předchozí večer nemohli usnout po emotivním vystoupení Eragona, které nás dostalo do varu. Po klasickém ránku (imitace hygieny, něco do zobáčku, jako by úklid chatek) přišel ranní nástup, odkud jsme zamířili k dodělávce našich farem, ale…….. při příchodu k našim farmám nás čekal šok. Všechny příbytky byly rozbité na padrť a navíc jsme se dozvěděli, že v noci se naše útulky vydal hlídat strýc Gero. Na místě jsme nalezli pouze jeho skalp a zbytky z jeho zbroje. Náhodou se podařila najít indicie, která nás přivedla na stopu další a ta zase k další. Záhy jsme pochopili, že to byly úmyslně troušené indicie, na jejichž konci stálá zpráva od Eragona a nám se vše objasnilo. No jen si to přečtěte …….. ,, Milí táborníci, jistě už jste zjistili, tak jako já před pár hodinami, že se stalo velké neštěstí. Naše farmy jsou zničeny a můj milovaný strýc Gero utrpěl vážná zranění, kterým bohužel podlehl… Pátral jsem po pachatelích a lidé z nedaleké vesnice mě přivedli na stopu. Včera se prý kolem tábora potulovali dva cizinci v černých kápích, kteří se vyptávali na obří vejce. Jistě víte, co přesně hledali. Nemohl jsem dále čekat a vyrazil jsem po jejich stopách. Doufám, že vy, mí mladí přátelé, mi pomůžete na honu za těmito zločinci a vrahy mého strýce. V případě, že mě nezklamete a podáte mi pomocnou ruku, můžete si převzít vybavení pro stopování a dešifrování tajných zpráv, které Vám budu nechávat. V Alagäesii není v dnešních dobách příliš bezpečno a nedá se věřit nikomu. Nechť vaše meče zůstanou ostré, Eragon“
Po získání této zprávy jsme se šli opět osvěžit do lomu, pak jsme polkli kuře na paprice a dali polední klid. Neustávající teplo a vědomí toho, že je v lomu ještě relativně volněji, než dorazí lidičky po pracovní době, jsme dali odpolední koupačku s nanukem. Po návratu do tábora se celkem umoudřilo počasí, polevilo vedro a zvedl se vítr, což jsme pochopili jako signál ,,větru do plachet“ a vydali se na delší pochod ve stopách Eragona. Jak už to bývá, ne cestě nás čekaly různé překážky a nesnáze, ale se vším jsme si poradili a hnali se dál a dál. Rovněž cesta do tábora byla svižná, jelikož buchtičky s krémem byly dostatečným hnacím motorem. Nicméně výsledkem našeho odpoledního putování byla další zpráva…… ,, Mí mladí přátelé,
Vidím, že jste mě nezklamali a vydali jste se na cestu. Mám radost, že mám Vaši podporu. Vězte ale, že putování nebude jednoduché, budete muset odhalovat skryté stopy, luštit zašifrované zprávy a bojovat s nesčetnými nástrahami! Věřím ale, že jste sto se s tím poprat a zloduchy dopadneme. Již jsem během svého pátraní zjistil, kdo jsou ti zloduši v černých kápích. Říká se jim ra’zakové. Nikdo neví, zda je to jméno jejich rasy, nebo si tak prostě chtějí říkat. Ať je to tak či onak, pokud mají vlastní jména, tají je. Ví se o nich jen málo, pokud vůbec něco. Přesto Vám mohu říci tohle: nejsou to lidé. Když jsem zahlédl hlavu jednoho z nich, zdálo se, že má něco jako zobák a černé oči veliké jako moje pěst – přesto je mi záhadou, jak dokážou mluvit naší řečí. Zbytek těla je nepochybně stejně ohavný. Proto se pořád zahalují do těch plášťů, bez ohledu na počasí. Co se týče jejich zvláštních sil, jsou silnější než kterýkoli muž a schopní vyskočit do neuvěřitelné výšky, ale neovládají kouzla. Mají silný odpor ke slunečnímu světlu, ale ani to je nezastaví, pokud jsou odhodláni něčeho skutečně dosáhnout.“ ……tuto zprávu jsme donesli do tábora totálně promočení z dešťové smršti, která se nám tu přehnala, a tak se jdeme převléct do suchého a pomalu se připravovat na večerní program (začíná turnaj v pexesu)…..…….Čuste zítra :o)