3. den
30. 7. 2012
Ahoj moji rodičové
Tak to dneska začalo. Ještě jsem se nestihl probrat ani vyčůrat a už ráno zněli zvony a křik komandérů „BUDÍČEK“. V pyžamu a v teniskách jsem vyběhl ven a spustila se rozcvička pro agenty. Nikdy bych netušil jak se mají vojáci. Do kroku jsme museli zpívat „mámo, táto koukejte, jek je krásně na světě“. Úspěšně jsme dorazili všichni do tábora. Moc úsměvů na tváři jsem neměl, ale pohladil mě potom čajík a rohlík s nutelou.
Každé ráno po snídani si uklidíme chatku, abychom nezískali prasátko na dveře a peláším na ranní nástup. Dnes nám přidělili buzolu s mapou a sepsanou morseovku. Prý to budeme potřebovat. Celé dopoledne jsem s oddílem trénoval azimuty a morseovku. No, tak snad nebudeme bloudit po místních lesích. Když jsme k obědu snědli i potravu pro vedoucí, ulehli jsme do chatky. Ještě že jsem si odpočinul, protože jsme lovili dnes zvěř v lese. Podařilo se mi pár kousků také ulovit, ale živit bych se tím nechtěl. Z lovu jsme se vrátili do tábora a zjistili jsme, že tu hoří. Byl nám vymezený úsek jako hasičárna a v puse jsme nosili vody k plamenům. Jo měl jsem pár úspěšných zásahů. Ale povím vám rodičové moji, že jsem nebyl tolik unavený, abych si mohl snít plný ešus buchtiček se šodó. Byla to zasejc dobrota a už se sháním po míči, abych natrénoval házení míčem. Vždyť už zítra začíná turnaj ve vybíjené a to je velice důležitá soutěž.
Stejně jsem zvědaví co mne čeká zítra. Opět nám utajili zítřejší plán. Výcvikem procházím úspěšně a bez úrazu, dokonce mě to i baví. Jen mne mrzí, že dnes přišlo málo pohledů a já žádný nedostal. Každý večerní nástup čekám zda neuslyším své jméno. Rodičové napište, protože na pohled čekám a kdybych vám náhodou nenapsal, tak protože to prostě nestíhám. Jo, už musím letět, kluci čekejteeee
Rodičové, držte mi palce. Přeji dobrou noc.
Váš táborník